NA MEGAPLAKÁTU V SRPNOVÉM PAŘÁTU BUDOU MORTICIAN S MOTIVEM ALBA „Chainsaw Dismemberment“

V červenci 1999 se fanoušci hororů a MORTICIAN zaradovali dvojnásobně, protože album „Chainsaw Dismemberment“ je plné odkazů na klasická hororová díla. Některá z nich je snadné identifikovat už jen kvůli svým názvům („The Crazies“, „Silent Night, Bloody Night“). Vsuvky z titulního šlehu vraždily v Texaském masakru motorovou pilou, „Camp Blood“ zase znásilňoval Michael Mayers.
Kdo upřednostňoval rychlostní stupeň, musel se cítit v ráji zvrhlosti. Podladění nástrojů o dva celé tóny způsobovalo příšerné nálety na ušní bubínky. Je tohle ještě hudba (smích)? Krvavé lázni pekelně běsnících riffů a pulzujících basových linek nešlo uniknout bez úhony. Přitom ty kytarové útoky nejsou instrumentálně nikterak složité. Jatka se odvíjí od jejich zvukového zkreslení. Naproti tomu na albu narazíte i na mnoho „hluchých míst“, které na způsob MORTICIAN působí až příliš mírumilovně, zatímco v kompletu jiných nahrávek by tehdy platily za totální extrémy.
Vzhledem k předchozím masakrům tentokrát „Chainsaw Dismemberment“ znělo trochu jako nemanželské dítě MORTICIAN. Ale s jeho škodlivou silou se musí počítat. Těžko říct, jestli je zvukově morbidní, nebo zábavné… asi od každého trochu. Některé texty, jejichž „krev“ prosakuje do bookletu, nejsou vyloženě špatné (nejvíc se mi líbí „Slaughtered“), ale většina z nich jsou neškodnými povídačkami, jimž chybí nadhled a smysl hry se slovy. Ovšem pro fanoušky totálních vyvražďovaček to je určitě dodnes balzám na duši. Stejně tak velmi podařený obal, z něhož MORTICIAN dodnes těží. Merchandise s tímto motivem je stále žádané.

MORTICIAN určitě ještě neřekli poslední slovo. Proto dvacet let po vydání „Chainsaw Dismemberment“ na toto album zavzpomínáme v srpnovém Pařátu tak, že otiskneme megaplakát formátu A2, jehož ústředním motivem se stane právě toto album. Finální verzi plakátu však zveřejníme až v půlce srpna.